Jak to zacalo?

To ze jsem jina (pisu a budu psat v zenskem rodu, nebot se tak i citim) jsem si uvedomila asi driv nez moje telo. Zacalo to asi uplne odmala, kdy ostatni kluci jezdili s autickama (ja samozrejme taky), a ja si hrala nejradeji s panenkama, vozila kocoura v kocarku ktery mi rodice v marne snaze mit chvili klid koupili a snila o sateckach s volanky co mela spoluzacka...

Je zvlastni co vsechno si clovek zapamatuje za tech 40 let... 

Kdyz mi bylo asi 13-14 tak jsem poprve mela intenzivni pocit, ze je neco jinak. NECO... Njn ale co? Literatura nebyla, sexuologicka vychova byla tabu nejen u nas doma, kde se knizka Sexualni zrani mladeho muze jakoby nahodou objevila na mem nocnim stolecku a soused gay byl zkratka divnej... Potaji jsem si zkousela maminy saty, fetovala jeji vonavky a kreslila si navrhy satu, sukni, sak, halenek atd. Snila jsem o tom, ze budu mit jednou taky tak krasny obleceni a lodicky na hrisne vysokym podpatku, a ze budu mit zenu se kterou se budeme milovat. 

ANO - to bylo divne... Citim se jako holka a jsem na holky??? Boze muj ja jsem divna. Ve stredoveku by mne pravdepodobne upalili, ale co ted v roce 1987? Nejsem ani buzik, nejsem ani chlap, mezi nohama mam neco co nechci a nahore mam prsa po tatovi - jsem proste divna...

Rozhodla jsem se, ze to tak nenecham a porucim vetru-desti (coz bylo v te dobe oblibene heslo komancu). Tak jsem se zabejcila a hrala hokej, posilovat ve snaze byt kulturistou, a delala podobne kratochvile... Pila jsem jak Dan, obcas fetla trochu koksu, curala u zdi a na namesti do kose., skakala bungee z mostu, a s padakem z vrtulniku i letadla... Zkratka jsem delala to co ostatni kluci delavaj a co se ode mne tak nejak cekalo. To ze uvnitr je to jinak a ve svych predstavach utikam k uplne jinemu zivotu nikdo nikdy nevedel...